Transkript podcastu. Poslouchejte na Spotify a Apple Podcasts.
Podzim. Období, ve kterém se hranice mezi světem živých a mrtvých stává tenčí. Podzim s sebou přináší svátky, které jsou plné rituálů, symboliky a tradic. A zatímco v Česku si tradičně připomínáme „Dušičky“, ze světa k nám během poslední dekády přišel fenomén Halloweenu. Pojďme společně objevit, co tyto dva svátky mají společného a jak se liší.
Oba svátky vychází z jedné tradice, a tou byla keltská oslava konce léta, svátek Samhain (čteme „souin“). Tento svátek se slavil v noci ze 31. října na 1. listopadu a podle Keltů to byl čas, kdy se duše zemřelých vrací domů. Aby tyto duše našly správnou cestu do svého domu, kde pro ně rodina často připravila místo u večeře, svítily v oknech domů svíčky, často ve vyřezané řepě. A aby se lidé uchránili před zlými duchy, malovali si obličeje a oblékali se do starých hadrů. Ze staré keltské tradice později vznikl Svátek zesnulých, tedy dnešní Dušičky, které jsou spojené s křesťanskou slavností svátku Všech svatých (1. listopadu).
Jako první si představíme Halloween, což je svátek, který všichni jistě dobře znáte. Je nejvíce rozšířený hlavně v anglosaských zemích, odkud se pak dostal do celého světa. Jeho jméno vzniklo zkrácením anglického názvu „All Hallows‘ Eve“, tedy „Předvečer všech svatých“. Dnes má (hlavně v Americe) podobu koledy, kdy děti v kostýmech chodí od domu k domu a pokud od obyvatel nedostanou sladkosti, provedou jim nějakou neplechu. Anglické „Trick or treat“ se může přeložit do češtiny jako „Koledu, nebo něco provedu“. V ostatních zemích, kde děti na koledu nechodí, se pořádají halloweenské party v kostýmech, lidé si zdobí domy dýněmi a strašidelnými dekoracemi a dívají se na tajemné a strašidelné filmy.
Na druhou stranu Dušičky jsou tak trochu meditativním svátkem, který svůj název nese podle slova duše. Okolo 2. listopadu, kdy právě slavíme Dušičky, lidé intenzivně vzpomínají na blízké, kteří už zemřeli. Navštěvují jejich hroby, nosí jim věnce a čerstvé květiny, zapalují svíčky a modlí se za ně. Podle starých pověr den před Dušičkami vystupovaly duše z Očistce (to je místo, kde se katolická duše musí očistit, aby mohla vstoupit do nebe), peklo se pečivo ve tvaru kostí a lidé pili studené mléko, aby „ochladili spálené duše“. Na Dušičky nosí katolický kněz černé oblečení a pořádají se speciální mše za zemřelé. Mimo jiné můžete také slyšet tuto modlitbu:
„Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…
V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše, při nich za dušičky.
Poslední již svíce, zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.“
Tak který svátek je vám bližší? Baví vás oblékat se do veselých kostýmů nebo raději vzpomínat a meditovat na hřbitově? Nebo jako já máte rádi fúzi obou svátků – jeden den zapálíte svíčku na dědečkově hrobě a druhý den budete v kostýmu s dětmi vyřezávat dýně?
Slovníček:
tenký = thin
připomínat si = to commemorate
lišit se = to differ
vycházet z něčeho = to be based on something
duše = soul
vyřezaný = carved
řepa = beetroot
uchránit se před něčím = to save oneself from something
zesnulý, zemřelý = deceased
hadr = cloth
sladkosti = sweets
neplecha = mischief
strašidelný = scary, spooky
věnec = wreath
zapalovat (rozžehnout) svíčky (svíce) = to light candles
očistec = purgatory
pečivo = baked goods
kost = bone
ochladit = to cool down
mše = mass
modlitba = prayer
dohořívat = to be burning out
vzpomínat = reminisce
hrob = grave