Poslouchejte na Spotify a Apple Podcasts.
Transkript textu:
Františka Plamínková se narodila jako třetí dcera do rodiny pražského ševcovského mistra v roce 1875, v době, kdy muži rozhodovali o všem a ženy o ničem. Jako malá holčička často během hry v parku viděla, jak opilí muži vychází z pivovaru a bijí svoje ženy, které chtěly zachránit alespoň nějaké peníze z výplaty pro své děti. Ženy nesměly bez souhlasu studovat, vybrat si, jakou práci budou dělat, ani vstoupit do politiky. Františka ale měla štěstí, že její rodina dcery podporovala ve studiu a rodiče měli rovnocenný vztah. Díky podpoře rodiny se Františka stala učitelkou. Byla šťastná, protože mohla mít vliv na své malé studentky a pomáhala jim, aby ve svém životě také našly finanční nezávislost. Být učitelkou ale znamenalo, že se Františka nesměla vdát a mít rodinu. Proto se nakonec rozhodla ukončit svůj vážný vztah s milým studentem medicíny, obětovala svou možnost založit rodinu a začala pracovat na ženském emancipačním hnutí.
Aby mohla začít situaci měnit, bylo nutné, aby ženy měly volební právo a mohly vstoupit do politiky. To se konečně změnilo po první světové válce, když vzniklo samostatné Československo. Františka se stala političkou, začala se scházet s dalšími ženami a společně pořádaly přednášky, schůze a manifestace, kde mluvily o ženských otázkách. Františka byla zvolena do čela evropského hnutí za práva žen. Jako československá senátorka měla Františka Plamínková několik úspěchů. Díky ní mohly ženy po porodu zůstat déle na mateřské dovolené, a ještě dostávaly peníze jako mateřskou podporu. Také prosadila alimentační zákon, takže otcové museli finančně podporovat svoje děti. Plamínková neřešila v politice jen ženské otázky, ale byla aktivní ve všech sférách. Například napsala otevřený dopis Adolfu Hitlerovi:
„Považuji za svoji lidskou povinnost vás, pane kancléři, upozornit, že zkreslujete skutečnost, a napsat vám tato slova s pevnou vírou, že i proti vaší vojenské přesile nakonec pravda zvítězí!“
Když ale začala druhá světová válka a z Československa se stal Protektorát Čechy a Morava, Františka Plamínková se stala velkým nepřítelem státu. Policie ji pronásledovala, vyslýchala, a dokonce jí nabídli emigraci. Františka ale chtěla zůstat doma v Česku a pomáhat svému národu tady. Byla aktivní v českém odboji a předávala za hranice informace o výrobě zbraní v českých továrnách. Po atentátu na Heydricha v květnu 1942 (o tom si budeme vyprávět někdy příště), byla Františka Plamínková zatčena a odvezena do Terezína, kde bylo vězení pro politické oponenty nacistického Německa. V Terezíně se setkala s dalšími ženami českého odboje, například s Miladou Horákovou, která viděla v Plamínkové svůj velký vzor.
Nakonec byla Františka Plamínková zastřelena v pražských Kobylisích, kde během jara a léta 1942 zemřelo rukou gestapa asi 540 mužů a žen. Jejich popel skončil v hromadném hrobě, na kterém není vidět žádné jméno…
Podle knihy Hrdinky, Příběhy významných českých žen
Slovníček:
Švec = shoemaker
Bít = to beat
Výplata = salary
Rovnocenný = equal
Vliv = influence
Nezávislost = independence
Obětovat = to sacrifice
Hnutí = movement
Volební právo = right to vote
Samostatný = independent
Pořádat = to organize
Podporovat = to support
Považovat = to consider
Povinnost = duty
Zkreslovat = to distort
Přesila = superiority
Pronásledovat = to pursue
Vyslýchat = to interrogate
Odboj = resistence
Výroba zbraní = weapon production
Být zatčen = to be arrested
Vzor = idol
Být zastřelen = to be shot
Popel = ashes
Hromadný hrob = mass grave