Tohle je transkript podcastu, který si můžete poslechnout na Spotify.
21. srpen 1968
V dnešní epizodě si opět uděláme krátký výlet do české historie. Tentokrát se podíváme do roku 1968, do doby, kdy v Československu už 20 let byla u moci Komunistická strana. Celý svět byl rozdělený na sovětský východ a americký západ a studená válka byla v plném proudu.
Po dvaceti letech komunistického režimu v Československu se změnila nálada ve společnosti. S novým šéfem komunistické strany Alexandrem Dubčekem přišlo postupné rozvolnění režimu a zrychlování procesu demokratizace. Pro tohle období se začal používat název Pražské jaro – termín se objevoval hlavně v západních médiích, symbolizoval naději, začátek nového života a všechno nové a krásné, co obvykle přináší tohle roční období. Měl to být začátek něčeho, čemu českoslovenští komunisté říkali „socialismus s lidskou tváří“.
Během první poloviny roku 1968 se změnilo v Československu hodně věcí. V médiích, knihách a umění byla zrušena přísná cenzura, takže začali oficiálně psát, zpívat a tvořit doteď zakázaní umělci. Lidé konečně neměli strach veřejně kritizovat režim a absenci demokracie ve státě. Hranice země se opět otevřely a lidé mohli bez větších komplikací po dlouhé době zase legálně cestovat po světě. Atmosféra v Československu byla uvolněná, život byl o něco příjemnější a veselejší. Ale země pořád patřila do sovětského bloku. A v Sovětském svazu o nové situaci v ČSSR věděli.
Sovětský svaz a další země Varšavské smlouvy (pro zjednodušení budu říkat jen Sovětský svaz) v čele s Leonidem Brežněvem zkusily během léta diskutovat s československými delegáty o tom, že se v Československu musí zase začít respektovat pravidla a reforma socialismu musí skončit. Už v té době (bylo to na konci července) byly kolem československých hranic i za nimi sovětští vojáci – přijeli sem údajně na vojenské cvičení. Po sérii dalších varování proti antisocialistickým reformním tendencím se Brežněv rozhodl, že situace v Československu už není pod kontrolou. A proto je nutná vojenská intervence.
„Všemu lidu Československé socialistické republiky!
Včera, dne 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny, překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky.“
V noci z 20. na 21. srpna 1968 vstoupili sovětští vojáci do Československa, a tak začala okupace, která skončila až v roce 1991. Vojáci možná čekali, že je v Československu budou vítat s nadějí a radostí. To se ale nestalo. Naopak si lidé dělali legraci, zpívali „Jdi domů, Ivane“ a aby cizí armádě zhoršili orientaci, měnili dopravní značky a ukazatele na města. Po invazi emigrovalo z Československa asi 300 tisíc lidí. V dubnu dalšího roku byl šéf strany Dubček nahrazen Gustávem Husákem a začalo období tzv. normalizace, tedy období, kdy je potřeba politickou situaci vrátit do „normálu“ – vrátit cenzuru médií, zrušit demokratické spolky a organizace, udělat pořádek v komunistické straně a armádě. Ostatní země na světě proti okupaci protestovaly, ale to bylo všechno, co proti tomu udělaly.
Na protest proti okupaci se v lednu roku 1969 upálil na Václavském náměstí student Jan Palach. Ale o něm třeba zase příště…
Slovníček:
- moc = power, control
- být v plném proudu = to be in full swing
- postupný = gradual
- objevovat = to discover
- naděje = hope
- s lidskou tváří = with human face
- zakázaný = forbidden
- opět = again
- patřit = to belong
- Varšavská smlouva = the Warsaw Pact
- údajně = allegedly
- dopravní značka = road sign
- ukazatel = direction sign
- být nahrazen = to be replaced
- upálit se = to burn yourself