Cenu vyhrává…
Poslouchejte na Spotify.
Češi si myslí, že Česká republika je malý stát, který nikoho nezajímá a který nemá světu co dát. Žije tady „jenom“ 10 milionů lidí. Jako souseda máme Německo, které je bohatší, větší a důležitější než my. Možná někdo zná české hokejisty a fotbalisty, ale jinak nemůžeme nikoho zajímat. Češi jako národ mají strašně malé sebevědomí. A i když jsme podle většiny Čechů úplně bezvýznamní, v české historii je hodně osobností, které udělaly velké a důležité věci. V dnešní epizodě vám řeknu něco o čtyřech lidech, kteří jsou populární díky tomu, že dostali světové ceny – dva z nich vyhráli filmového Oscara a dva získali Nobelovu cenu.
Kolja. Nezní to jako české slovo, že? Taky že není české. Je to ruské jméno, které má hlavní hrdina stejnojmenného filmu. Film je o malém ruském klukovi, který v osmdesátých letech dvacátého století zůstane v Praze u jednoho cizího staršího pána. Sám, bez maminky a bez znalosti češtiny. Ten pán, jmenuje se František, má moc rád ženy, ale s dětmi nemá žádné zkušenosti. Film výborného českého režiséra Jana Svěráka je kultovní, má krásnou hudbu, moc hezkou atmosféru a silný příběh. Díky tomu vyhrál v roce 1997 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Amadeus, Vlasy, Přelet nad kukaččím hnízdem, Goyovy přízraky, Ragtime… Už víte, o kom mluvím? Ano, je to legendární český filmový režisér Miloš Forman. Muž, který odjel z Československa během komunismu a začal pracovat na své velké filmové kariéře v Americe. Dostal se tak daleko, že jeho filmy vyhrály několik Oscarů. Třikrát získal titul nejlepšího režiséra a dvakrát natočil nejlepší film. Můj nejoblíbenější Formanův film je muzikál Vlasy. Sledujeme silný příběh amerického přátelství během války ve Vietnamu, který ilustrují krásné písničky. Můžete dokonce vidět i českou verzi tohoto muzikálu v Divadle Kalich.
Dneska ale nezůstaneme jenom u kultury. Chtěla bych vám něco říct o člověku, který dostal Nobelovu cenu za chemii v roce 1959. Jmenuje se Jaroslav Heyrovský a byl to český fyzikální chemik, který studoval v Londýně a zajímal se o elektrochemii. V roce 1922 objevil polarografii – to je metoda měření elektrického proudu, která se používá při chemické a fyzikální analýze. Pracoval na pražské univerzitě i během druhé světové války, kdy univerzity byly zavřené. Proto měl po válce problémy s kolegy, protože si všichni mysleli, že kolaboroval s nacisty. Nakonec se za to omluvil a mohl pracovat dál. V roce 1951 založil v Praze polarografickou laboratoř, kde pracoval až do roku 1963. Umřel o čtyři roky později.
A jako čtvrtý důležitý Čech, který dostal Nobelovu cenu, je Jaroslav Seifert. Byl to básník, spisovatel, novinář a překladatel, který se narodil v roce 1901 a umřel v roce 1986. Seifertovy básně jsou krásné, poetické a reflektují to, v jaké době byly napsány. Můžeme tak číst o válce, o lásce k ženám i o vzpomínkách na maminku a domov. V sedmdesátých a osmdesátých letech nemohly být Seifertovy básně publikovány oficiálně, protože autor nesouhlasil s komunistickým režimem v Československu. Jeho texty se začaly publikovat nelegálně. V roce 1984 dostal Nobelovu cenu za literaturu, ale byl tak nemocný, že pro ni jela jeho dcera.