Transkript textu:
Poslouchejte na Spotify.
Když jsem byla ještě dítě, celý rok jsem se těšila na Vánoce. A pak to konečně přišlo – Štědrý den!
Už ráno začalo speciálně, protože jsem snídala vánočku, kterou vždycky pekla moje babička. Miluju vánočku s máslem a domácí marmeládou. Samozřejmě jsem snídala u televize, kde byl od rána vánoční program, takže jsem se dívala na pohádky a vánoční filmy. Po snídani přišla první důležitá vánoční aktivita. Musíme ozdobit stromeček! Nejdřív začalo tradiční hledání všech dekorací, potom čekání až táta stromeček připraví a přinese do domu a konečně můžeme zdobit! Tradičně byly na našem stromečku vždycky svíčky, ale jako z komediálního vánočního filmu nám jednou svíčka spadla na dárky a papír začal hořet. Od té doby jsme měli elektrická světýlka.
K obědu jsme s rodinou dělali tradiční staročeské jídlo, které se jmenuje Houbový kuba. Jsou to kroupy, česnek, houby a hodně sádla. Je důležité, že v jídle není maso, protože se říká, že když celý den vydržíme až do večeře nejíst maso, uvidíme Zlaté prasátko. Ne že bych tomu jako dítě nějak extra věřila, ale je to hezká tradice. A po obědě to přišlo! Nekonečná nuda. Co budeme dělat celé odpoledne, když všechno, na co myslíme, je: co najdeme pod stromečkem? Bude tam ten nový počítač? Budou tam lyže? Věděl Ježíšek, že tu novou bundu fakt hodně chci? Ale do chvíle, než otevřeme první dárky, zbývá ještě dobrých 7 hodin. Proto většinou přišel čas na další vánoční filmy a taky na krátkou procházku po vesnici.
Asi ve 4 hodiny odpoledne začínal pomalu proces připravování sváteční večeře. Už jistě víte, že Češi večeří kapra, bramborový salát a rybí polévku. Salát a polévku jsme vždycky připravovali už večer 23. prosince, aby na Štědrý den nebylo tolik práce. A taky protože jídlo, které odpočívá přes noc, je nejlepší. Ve 4 hodiny odpoledne jsme tedy začínali připravovat řízky z kapra. Je potřeba je naporcovat, obalit ve vajíčku, mouce a strouhance a osmažit na oleji. To u nás dělali rodiče a babička, my děti jsme připravovaly stůl – talíře, příbory, ubrousky a tradičně nějakou minci pod každý talíř. Aby všichni měli příští rok hodně peněz. A děda jenom seděl a pil šampaňské.
Asi v 6 hodin večer přišel čas na slavnostní večeři. To je moment, kdy všechno gradovalo. Já jsem jako nejmladší člen rodiny měla velký úkol – před večeří přečíst jednu pasáž z Bible, kde se mluví o tom, jak se narodil Ježíš Kristus. A to jsme všichni ateisti! Ale tuhle naši rodinnou tradici miluju, protože jsme všichni hrozně dojatí (to znamená že brečíme, protože cítíme silné emoce) a dělá to krásnou atmosféru. Pak jsme si připili na zdraví a mohli jsme konečně začít jíst. Každý rok jsme mluvili o tom, jak velký máme strach z toho, že sníme kost. A tradičně jsme byli naštvaní na dědu, že jedl tak pomalu, a ještě si dal další a další porci. Protože jsme museli počkat, až dovečeří, abychom mohli jít hledat z okna Ježíška!
Po jídle jsme se sestrou šly do našeho pokoje, dívaly jsme se z okna, zpívaly koledy a hledaly nějaké světlo, které by signalizovalo, že Ježíšek už letí. Mezitím rodiče přinesli všechny dárky pod stromeček. A až když zazvonil zvonek, mohly jsme jít konečně zpátky. Ten šok, když jsem po roce zase viděla tolik dárků pod stromem, byl nezapomenutelný. Ještě rychle zazpívat několik koled a konečně jsme mohli začít rozdávat a rozbalovat dárky. Když měli všichni svoje dárky, byl čas si trochu popovídat, hrát s novými hračkami, pít další šampaňské, jíst cukroví… Ale pro mě začínala fáze nervozity. Každý rok jsme totiž v 10 hodin večer chodili do kostela, kde se sešla celá vesnice a zpívala si koledy. A já jsem k tomu hrála na housle. Až když skončilo tohle štědrovečerní zpívání, tak jsem konečně měla klid a mohla jsem jít spát s pocitem, že další krásné Vánoce jsou za mnou. A těšila jsem se, až se zítra probudím a začnu si užívat všechny svoje dárky.
Napište mi, jaké byly vaše Vánoce, když jste byli děti. Budu se moc těšit na vaše zprávy.