Poslouchejte na Spotify.
Česká literární scéna je hodně bohatá a má velkou historii. Proto vám chci v dnešní epizodě představit skvělého českého básníka Františka Gellnera.
František Gellner se narodil v roce 1881. Jeho otec byl židovský obchodník, ale rodina neměla moc peněz. Proto malý František často jezdil s otcem na trhy. Vždycky měl blízko k umění, takže když dokončil gymnázium, studoval malířství v Mnichově a v Paříži.
Od roku 1911 žil v Brně, pracoval v novinách jako karikaturista a později začal psát krátké prózy. Zajímal se také o politiku. Od začátku 20. století začal publikovat básně. Jeho poezie je typická tím, že je jednoduchá, krásně melodická, má krátké verše, není příliš symbolická a má podobnou formu jako písničky. Jeho básně mají většinou jasný význam, autor v nich otevřeně mluví o tom, co si myslí o světě a společnosti. Pro Gellnera byla v poezii vždycky důležitější myšlenka než forma, proto nepoužívá extrémně poetický a komplikovaný jazyk. Jeho práce je hodně inspirovaná anarchismem. Někdy používá v básních i vulgarismy.
Gellner publikoval jenom čtyři básnické sbírky, ale i tak je jedním z velmi slavných českých básníků. Jeho básně často používají české hudební skupiny jako inspiraci pro svoje písně. Moje nejoblíbenější adaptace jsou ty od skupiny Hm… na albu, které se jmenuje „Plán na zimu“. Písničky se jmenujou „Kuplet o ženské emancipaci“ a „Radosti života“.
Má milá rozmilá neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdož pak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
Nikdo neví, kdy přesně František Gellner umřel, protože když začala první světová válka, musel jít bojovat do rakousko-uherské armády. Naposledy ho viděli, když si úplně vyčerpaný (to znamená unavený a bez energie), lehl vedle cesty. To bylo 13. září 1914.